DNA - 2.kapitola

Mar 18, 2017


Jiří se pomalu probouzel. Kde to je? Proč se cítí jako po opici? Podařilo se mu otevřít oči a rozhlédnout se. Skvrna před jeho tváří se změnila na doktorku Královou, která se tvářila hodně ustaraně. „Jste v pořádku, Jiří? Nemluvte, byl tu prasklý ventil na láhvi s anestetikem. Viděla jsem vás jak jdete dolů a než jsem se sem dostala... Nebolí vás něco?" Jiřímu se podařila mírně zatřást hlavou a přitom cítil nějaký jemný šelest čehosi hebkého kolem svých uší. Anna mi musela položit pod hlavu svetr nebo něco, napadlo ho. Cítil se stále mírně poplašený, když si všiml jak ho Anna pozoruje ustaraným pohledem a pokouší se o nervózní úsměv.
Anna se zadívala dolů na krásnou mladou dívku, která k ní vzhlížela. Jak mu má asi vysvětlit, co se tu stalo? Bude určitě vzteky bez sebe. Napřed ji napadla myšlenka, že ny to svedla na nějakou nehodu a uklidnila ho že to všechno vrátí do pořádku, jen aby to nenahlašoval.

Upustila jednu z prázdných ampule z ruky na zem a kleknula si k ní. Zdálo se že Jiří neslyšel to křupnutí, když se po dopadu rozbila.„Hmm, víte Jiří, máme tu ještě jeden problém. napřed se uvolněte, ano. I kvůli tomu jsem vás žádala, abyste sem dnes přišel. Podařil se mi hodně zásadní průlom v tom změnovém viru. Už jsem měla připravených několik ampulek, které dovolovaly úplnou transformaci těla." Když si uvědomil vážnost toho objevu, najednou zapomněl na svou tělesnou slabost. Na tomhle přece pracovala několik posledních let, tak proč mu to říká zrovna teď, když se ještě ani neprobral z toho plynu? Anna pokračovala. „Když jste padal, udeřil jste do lavice a rozbil jednu z těch ampulek." Zvednula ze země několik střepů aby je uviděl. „No a díky tomu u vás došlo k tělesné transformaci. Ale neobávejte se, je to plně reverzní pochod." Aspoň doufám, dodala tiše.
Jiří byl najednou při plném vědomí. Není divu, že se cítím tak divně, napadlo ho. Kdo asi jsem? Do sebe jsem se transformovat nemohl, takže jediné další osoby jsou Anna nebo její přítel, takže musím být on. Není divu, že se na mě dívá tak zvláštně. Pavel, Annin přítel, byl přibližně stejně starý jako ona, kolem čtyřiceti, a podle toho co si Jiří z několika setkání pamatoval, byl docela sympatický.
Anna těžce polkla. Teď přijde to obtížnější, napadlo ji.

"Ta lahvička s virem na změnu DNA byla založena na vzorku od mé sedmnáctileté neteře. Strašně se za to omlouvám, ale teď jste vlastně její dvojče.
Jiřího tvář teď měla výraz absolutního šoku. Jeho plné ženské rty se jen lehce pohnuly, když tiše zašeptal.

„Ne!" Okamžitě si všiml že je jeho hlas nepřirozeně vysoký a ženský, vší zbývající silou zvedl ruku ke své hrudi a našel tam něco, co tam rozhodně být nemělo.
Dvě jemné, velké, citlivé a neskutečné věci.
Jeho ruka vklouzla do rozepnuté košile a ucítila velké prsa. JEHO PRSA! Nebyl to žádný padělek, podle toho co cítil pod svou rukou. Bradavky odpověděly na dotek a okamžitě se vztyčily. Když byl se svou přítelkyní, vždycky si rád hrál s jejími prsy, a teď měl najednou svoje vlastní. Mám lepší tělo než moje přítelkyně, uvědomil si najednou.
Anna zakašlala a Jiří rychle odrhl ruku od svého poprsí. "No ta vaše košile nemohla samozřejmě taková objem zvládnout. Půjčím vám nějakou svoji, abyste se mohl dostat domů."Jiří byl stále jako opilý když se soustředil na svetr, který mu podávala.

Byl jasně růžový. Něco takového by si na sebe nikdy nevzal. Teď však neměl příliš na vybranou, buď tohle, nebo odhalí své nové tělo celému světu. Anna rychle a efektivně rozepnula knoflíky, které ještě držely a sundala jeho košili. Schválně se vyhýbala pohledům na jeho prsa, ale cítila, že se kymácejí a pohupují i při sebemenším pohybu. Potom mu pomohla přetáhnout si svetr přes hlavu. Teprve když mu pomáhala vytáhnout ze svetru dlouhé vlasy, uvědomila si, že má prsa daleko větší než ona sama.
Stáhnula svetr dolů a najednou byl pohled ještě zajímavější. Látka se napínala a pokud jste se na ni podívali, mohli jste jasně vidět bradavky. Prostě nešlo přehlédnout Jiřího vzrušení, které bylo na jeho prsech pod svetrem jasně vidět. Jen doufala že nenarazí na ochranku až budou odcházet. Nejspíš by nikdy nedokázala vysvětlit, proč s sebou vleče dívku, která je jen napůl při smyslechOpatrně zvednula Jiřího na nohy a pomalu ho vyvedla za laboratoře a dolů chodbou. Jiří byl ohromen jak snadno ho zvedla, ale uvědomil si, že nejspíš musí vážit mnohem méně než předtím. Všiml si také, že Anna se zdá být lehce vyšší než on, i když předtím byla o dobrých patnáct centimetrů menší. Nakonec se jim podařilo dojít až k bočnímu východu, kde ho Anna posadila do křesla. „Půjdu a přijedu sem s autem. Budu tu tak za pět minut, dobře?" Ani nečekala na odpověď a hned vyběhla ze dveří.
Jiří si opřel hlavu o zeď a zavřel oči. Stála byl dost mimo z dávky narkotik. Bylo to neuvěřitelné, prostě to včera musel přehnat s pitím a tohle je nějaká noční můra.„Jste v pořádku?" A sakra! Bezpečnostní hlídač! Otevřel oči a zadíval se na něj, mohlo mu být tak padesát a měl nadváhu. „Já... já tu jen čekám na tetu." Znovu byl šokován svým vysokým ženským hlasem.
Hlídač se na něj zadíval a napadlo ho že je snad na drogách. „Kdo je vaše teta, slečno?"Jiří byl napřed překvapený že mu říká slečno, ale podařilo se mu vyhrknout. „Anna Králová. Má mě vzít domů. Včera jsem byla na jedné oslavě." Podařilo se mu slabě na strážného usmát. Teprve teď si Jiří všiml, že ho strážný, který si uvědomil že nemá podprsenku, doslova svléká pohledem a necítil se právě příjemně. „Copak tohle dělám taky?" napadlo ho.
Naštěstí v tu chvíli vyrazila ze dveří Anna a ztuhnula, když uviděla hlídače.„Kde máš auto, teto? Pořád se ještě necítím zrovna moc dobře." Anna se na Jiřího překvapeně zadívala, ale naštěstí okamžitě pochopila jeho narážku. „No, třeba tě to naučí, že příště nemáš tak pít. Teď pojď, vezmu tě domů." Pomohla Jiřímu znovu na nohy a přivedla ho ke dveřím. Jiří byl strážnému neskonale vděčný, že jim jen otevřel dveře a nesnažil se mu pomoci jít. Byl si jistý, že by ho strážný osahával.
Jiří dosedl do pravého sedadla v autě a pocítil jak se jeho prsa pohnula. Jeho boky byly širší a zadek větší a měkší, ale absolutně odmítal přemýšlet o tom, co leží mezi jeho stehny. Anna ho zabezpečila bezpečnostním pásem, který vklouzl mezi jeho nádherné prsa. Cítil se mnohem nepohodlněji, než když si zapnul pás jako muž.„Jste v pořádku, Jiří?" zeptala se Anna ze sedadla řidiče. „Jo, jen se cítím strašně unavený." „Ta změna je jistě pro organismus vyčerpávající, potřebujete si odpočinout." Položila ruku na jeho koleno. „Slibuju, že to dokážu vrátit zpět, za den nebo nejvíc za dva budete zase v pořádku." Cesta zpět splynula Jiřímu v jednu velkou skvrnu. Anna měla pravdu, cítil se naprosto vyčerpaně. Anna zajela do své garáže a když se otočila na Jiřího, viděla že spí. Při tom pohledu sama nevěřila, že tato krásná dívka byla před několika hodinami normální, svalnatý muž. Přešla na druhou stranu, pomohla Jiřímu ven a vzala ho nahoru do své ložnice. Opatrně ho položila na postel. „Jen klidně spěte tak dlouho jak budete chtít. Až se probudíte, stačí zavolat. Dobře?" Jiří ospale přikývl a Anna tiše odešla. Ještě než ho přemohla spánek, myslel na to, co by se stalo, kdyby ho Anna nedokázala změnit zpět. Byl by na celý zbytek života uvězněn v tomto ženském těle, které bude určitě přitahovat mužské pohledy. Ta představa v něm vzbudila nepříjemný strach a neznámé vzrušení. Ale ještě než si s tím začal dělat další starosti, padl do hlubokého spánku.